Spořitelna


Liberecká spořitelna zahájila svou činnost už v roce 1854. Teprve roku 1887 získala vlastní dům čp. 12/IV v Zámecké, dnešní Felberově ulici, který stál na místě dnešní budovy spořitelny.

sporitelna

Také zde se záhy ukázalo, že stará budova nevyhovuje stále rostoucímu zájmu libereckých střádalů a po dlouhých úvahách došlo přeci jen k výstavbě nového objektu. Projekt na něj vypracovali vídeňští architekti  Miksch a Niedzielski, kteří osvědčili svoje schopnosti už při soutěži na liberecké divadlo. Budova spořitelny je obrácena hlavním průčelím a vstupem do poměrně úzké ulice Felberovy, takže její osobitá krása snadno uniká pozornosti návštěvníků i samotných obyvatel Liberce. Svou delší, postranní fasádou je orientována do parčíku a k zámku. Je třípodlažní, na straně východní vystupuje ještě zvýšený suterén. Postavil ji v letech 1888 – 1891 liberecký stavitel A. Bürger. Budova spořitelny je znamenitou ukázkou novorenesanční architektury. Její vnějšek je bohatě členěn pilastry a polosloupy, má příjemné okrové zabarvení díky obkladu z hořického pískovce. Vstup zdůrazňují dva představené toskánské sloupy, které nesou trojúhelníkový štít podepřený triglyfy a metopami.  K bohatosti fasády přispívají plastiky, jejichž autorem je známý vídeňský sochař R. Weyr. Vstup uzavírá ozdobná mříž, vynikající dlo dalšího vídeňského umělce A. Mildeho. Na nárožích atiky nalezly nové uplatnění obelisky sejmuté ze staré radnice. Sousoší, jež kdysi zdobila balustrádu nad hlavní římsou, už schází.

Stejnou měrou zaujme pozornost návštěvníka interiér spořitelny, zejména schodišťový prostor, předsálí a sály. Sloupy s dříky z hlazené mauthauzenské žuly a s hlavicemi z cararského mramoru, mramorové schodiště se zábradlím s kovovou, umělecky tvarovanou výplní, stropy s bohatou výzdobou ze sádrového štuku, stěny pokryté mramorovým štukem, kvalitní dlažby a kování, to vše dodává vnitřním prostorám důvěryhodného, reprezentačního vzhledu.  Na stěnách a na stropech jsou umístěny medailony význačných osobností, jež se zasloužily o postavení spořitelny. Je sympatické, že v prostoru nástupního schodiště se našlo místo i pro autory projektu.

Po menších, ne vždy vkusných, stavebních úpravách slouží dnes budova České spořitelně. I v tom se projevuje velkorysost a prozíravost jejích tvůrců a investora. Budova spořitelny se kormě toho řadí bezesporu mezi nejkrásnější novorenesanční stavby v Liberci.

Text: Liberecké domy hovoří I. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1992. 
Fotografie: p. Kubát