Dům Nisa


kavarna _nisaNa nároží ulic Barvířské a Široké stával kdysi městský mlýn a pila, pravděpodobně první výrobny v historii Liberce vůbec. Dal ho v roce 1559 postavit za Redernů panský správce města Joachim Ulrich z Rosenfeldu. Jeho kola poháněla voda přiváděná náhony z Harcovského potoka a z Nisy, které se spojovaly v nádrži umístěné v místech před dnešním obchodním domem Ještěd. Společným korytem procházela pak voda pod mlýnem a velkým obloukem se vracela zpět do Nisy. Rovněž přebytečná voda z nádrže odtékala do Nisy otevřeným korytem, kolem něhož se později vytvořila malebná zástavba zvaná Liberecké Benátky. Mlýn měnil během staletí své majitele i svůj vzhled. Od roku 1832 sloužil částečně také výrobě sukna, až ho roku 1870 F. J. Jakob zcela proměnil na továrnu jemného vojenského textilu a vlněného zboží. V tomto stavu zůstal bývalý mlýn až do dvacátých let, kdy se začala projevovat snaha po vytvoření nového, moderního centra Liberce na místě urbanisticky nevyužitého prostoru Soukenného náměstí.



Prvním objektem, který naznačoval zřetelněji, jakým směrem se bude ubírat stavební uspořádání tohoto prostoru, byl rozložitý palác vídeňské pojišťovny Dunaj, situovaný v roce 1928 na východní straně náměstí. Téměř současně bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího významného objektu na protější straně na místě bývalého mlýna čp. 27-III a 53-III. Do roku 1929 zde vyrostla devítipodlažní budova spojených pojišťoven Assicurationi Generali a Moldavia Generali, původně uvažovaný jako hotel, nakonec obytná budova s kavárnou v přízemí a s ateliéry v podkroví. Náročnou stavbu podle návrhu pražského architekta profesora Franze Lehmanna postavily liberecké stavební firmy Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem Sacherem. Její nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet, líc obvodového pláště je z kvádrů liberecké žuly. Poměrně jednoduchou funkční fasádu oživují průchody v přízemí a lodžie před posledními dvěma podlažími.

Třebaže s výškou objektu, který zakryl tradiční působivý pohled na střed města s radnicí od nádraží, ani s jeho brutální těžkopádnou architekturou mnozí odborníci ani veřejnost nesouhlasili, i zde se prosadila síla stavebníka na úkor vzhledu města. Výstavba význačných objektů, paláce Dunaj (1928), domu s kavárnou (1929) na vznikajícím Soukenném náměstí, byla známkou toho, že původní zastavění v této části Liberce už dožívá, současnému životu nevyhovuje a že se sem přesouvá obchodní a společenské těžiště rostoucího Liberce.

Text: Liberecké domy hovoří II. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1993

Fotografie: archiv SML, p. Mauder