Liberecké podzemí

Podzemí je takový svět sám pro sebe: Rodí se tu životy i příběhy, jsou to kořeny našeho povrchového světa. Objekty v podzemí vznikají vlastně jako reakce na dění nad nimi. Někdy, obestřeny tajemnem, v nás vzbuzují obavy, jindy nám ukazují historii města, ba i celé země. Také nám vlastně slouží. Jejich studium nám totiž přináší poznatky z dob, které na povrchu dávno minuly.Pojďme nahlédnout do „života pod zemí“.

Hornická činnost v Liberci

Hornictví

Pravděpodobně nejstarším zásahem „pod zem“ byla na území města Liberce hornická činnost. Vše nasvědčuje tomu, že v místech, kde později vyrostlo město Liberec, již dávno lidé hledali nerostné suroviny.

První „zlatokopové“ se na území dnešního Liberecka objevili spolu s rodem Donínů, kteří přišli v polovině 13. století za panování Přemysla Otakara II. Osídlili hrad Vlčice, dnes Grabštejn. Také není vyloučeno, že v místech mezi Nisou a dnešním Sokolovským náměstím se jedinci pokoušeli o těžbu železné rudy. Podle jedné teorie se hornictví dotýká i samotného názvu města vycházející z německého Reichenberg, což můžeme přeložit jako „Bohatý kopec“ a poukazuje se tím na mocnost nalezené rudné žíly. Je však klidně možné, že tímto názvem se vyjadřovalo pouhé přání osadníků, aby kopec, který osídlili, byl opravdu jednou bohatý.Důkazem, že hornická činnost v skutečně Liberci existovala, jsou doly a štoly:

• Železnorudný důl u nádraží – Františkov
• Důl na Jeřábu
• Štoly u Mistrovského vrchu
• Štola pod radnicí

Kanalizace

Kanalizace

Do poloviny 19. stol. kanalizace v Liberci zkrátka neexistovalaPo staletí veškerý odpad končil pod okny domů a v blátivých strouhách podél cest. Sem tam se sice vykládaly strouhy nasucho naskládanými kameny, ale ani zdaleka se nejednalo o propojený systém.Prvním krytým kanálem se Liberec mohl pochlubit od r. 1850. Vedl od dnešní nemocnice do Sokolské ulice za divadlo. Další – 2. nejstarší a dodnes funkční – směřuje pod ul. 5. května na nám. Dr. E. Beneše, stáčí se do Frýdlantské ul. a vtéká do Jizerského potoka, prochází také přímo pod libereckou radnicí. Následně se začalo s pokládáním kanalizace i v ulicích kolem nám. Dr. E. Beneše a Sokolovského náměstí.Revoluční řešení staveb kanálů zvýšilo jejich prostupnostOd 80. let 19. stol. se stoky začaly nově betonovat do vejčitých profilů namísto prostého vykládání žulovými kvádry. Hladký betonový povrch způsobil, že se stoky přestaly tolik zanášet a udržovala se v nich stálá rychlost proudění vody.Roku 1927 byl zpracován velký projekt na kanalizační síť pro celý Liberec, včetně čističky odpadních vod v Pavlovicích u Nisy. Doposud v Liberci fungovaly jen malé čističky a s velkou stavbou nebyly žádné zkušenosti. Proto se nejdříve vybudovala pokusná čistička v barvírně, dnes býv. Licolor na Jeřábu. Důvodem pokusu bylo veliké množství odpadních vod z barvíren. V následujících letech probíhaly různé rekonstrukce kanalizační sítě. Od v 90. letech min. století je dokončena stavba sběrače odpadních vod z Liberce a Jablonce. Čistička odpadních vod je tedy společná pro obě města.

Septik liberecké nemocnice

Žumpy a septiky

Dělí starý svět, kde kanalizace neexistovala a vyspělý, vybavený stokovou sítíPo dlouhou dobu tyto, většinou podzemní objekty, skutečně nepřišly lidem důležité, ovšem při budování moderní kanalizace to bylo nutné změnit. Žumpy bývaly ve městech od pradávna. Byly to prosté díry, kam se odhazovalo vlastně cokoliv. Žumpa měla nepropustné stěny a odpad se musel třeba i několikrát ročně vyvážet nebo se prostě zasypala a vedle se vykopala nová. Septik je modernější obdoba žumpy. Stavba je velmi podobná, ale je zřízený odvod kapalné části odpadu do kanálu a nádrž plní funkci usazovací. Většinou se septik vyváží jednou ročně. Žumpy i septiky mají jednou obrovskou nevýhodu. Při jakémkoliv poškození jejich stěn či dna prosakují splašky do okolní půdy a kontaminují ji. Septiky se v Liberci objevují od 2. pol. 19. st. U významnějších objektů se už dříve pamatovalo alespoň na žumpu.Svou architekturou je zajímavý septik liberecké nemocnice. Jde o velikou betonovou stavbu, vzniklou nejspíše spolu s křídlem chirurgie v r. 1939, a je už mnoho let mimo provoz. Nalézá se na rohu ulic Kristiánova a Husova, kde je k vidění zídka, jakoby pozůstatek po budově, ale jde o účelovou součást podzemní stavby. Hlavní prostor tvoří několik metrů vysoká síň s usazovacími nádržemi. Přepad je sveden do potůčku, který je dnes zatrubněný. Prostor působí vyloženě nepříjemně a naplňují ho nebezpečné plyny podobně jako je tomu v některých dolech.

Vodojem

Zásobování vodou – vodovody, vodojemy, náhony

První zmínka o zásobování Liberce pitnou vodou pochází již z roku 1559. Jednalo se o otevřenou studnu na dnešním nám. Dr. E. Beneše. První veřejné vedení vody bylo vedení ke studni v dnešní Felberově ulici. Bylo napojeno na již existující panský vodovod, který však do té doby zásoboval pouze panský dvůr a dům. Další fází pokroku bylo postavení „redernovského vodovodu“ v roce 1613. Třetí vodovod dal postavit Albrecht z Valdštejna při zakládání Nového Města, kdy se do nové části města přiváděla voda ze starší podzemní nádrže pod studnou na nám. Dr. E. Beneše.

Vodárenská a zauhlovací věž

Krásným zástupcem vodojemů je vodárenská a zauhlovací věž u bývalé továrny I. Ginzkeye (později Bytex a Intex), která byla postavena v letech 1916-1919. První moderní vodojem byl zbudován na Králově háji v r. 1901-1902, dále vodojem v Lidových sadech, Ruprechtický vodojem a vodovod Hanychov-Ještěd. Tyto vodojemy z 1. poloviny 20. století byly dlouho hlavní páteří vodního hospodářství Liberce.Dnešní Liberec je zásobován vodou ze Soušské přehrady a z vrtů v Dolánkách na Českodubsku.

Náhon

Náhony neboli mlýnské strouhy, jsou součástí každého klasického mlýna a nad nimi bývá rybníček coby akumulační nádrž. Památkou na náhony a nádrže či mlýny bývají velice často názvy ulic a náměstí. V ulici Na Rybníčku opravdu býval v 17. stol. rybník, Mlýnská ulice se jmenuje podle množství mlýnů při Harcovském potoce, ulice U Jezu upozorňuje na blízký jez nebo ulice U Stoky připomíná kanál vysoušející bažinatou část pod Sokolovským náměstím mezi ulicemi Lucemburská a Barvířská atd.

Kryt civilní obrany

Silniční dopravní podzemní stavby

Smělé plány na dálnice a tunely se většinou neuskutečnilyPravděpodobně už v r. 1938 se přemýšlelo o vybudování dálnice z Chebu do Liberce a možném pokračování na Görlitz a Vratislav (v té době německou Breslau).

Ražba tunelu

Tunel pod nádražím se podařilo prosadit až 110 let od prvního návrhu. Mohutné liberecké nádraží totiž oddělilo obce pod Ještědem od města. Plánoval se tunel pro tramvajovou, automobilovou a pěší dopravu. Tramvajové trasy však byly nakonec vedeny jinudy, a tak se od odvážného a nákladného plánu ustoupilo. Částečně se naplnil až v r. 2008 prodloužením podchodu pod nádražím do ulic Cechovní a Husitská.

Sklep

Sklepy

Dalším specifikem libereckého podzemí jsou sklepy. Sklepy tvoří město pod městem a žijí si svým vlastním životem. Budova již dávno nemusí sloužit svému účelu a je zbourána, ale sklep zůstane. Nebo se dům rekonstruuje, ale na sklep již nikdo nemyslí…

Loch versus sklep

Sklep

SKLEP je oproti lochu dosti velký, často klenutý prostor. Pro zajímavost rozlišujeme Keller a Eiskeller. Keller známe asi všichni – je to sklep, na který můžeme narazit jak v paneláku, tak v rodinném domě. Zatímco Eiskeller (ledový sklep) je vlastně malá podzemní místnost vykutaná ve skále, a jak už název vypovídá, ukládal se do ní led.

A víte, že se sklepy mohou stěhovat směrem vzhůru?

To, že se sklep může propadat, je věc celkem pochopitelná. Ale že se někdy sklepu „chce podívat se na zem“, se ale stává také. A zrovna v Liberci takto „putuje“ hned několik sklepů. Jak je to možné? Liberecká zvětralá žula, která tvoří na mnoha místech podklad Liberce, má téměř stejný objem v původním stavu jako sesypaném. Ze sklepního stropu popadá vrstva a spadne na podlahu. Opakující se jev, třeba několik desetiletí způsobí, že na podlaze přibude několikacentimetrová či metrová vrstva perku, ovšem ze stropu též opadal nějaký ten centimetr…Sklep se sice zmenšuje, zato však stoupá vzhůru.

Kryt civilní obrany

Protiletecké kryty a kryty civilní obrany

Historie libereckých protileteckých krytů má počátek v dopise z roku 1935, ve kterém je Okresním úřadem Městské radě oznámeno, že bude zřízen Místní poradní výbor pro protileteckou ochranu. Od r. 1941 se začaly budovat první protiletecké kryty ve sklepních prostorách domů. Po prvních německých neúspěších na východní frontě se od r. 1944 začalo s výstavbou velkých ražených protileteckých krytů, sklepních průlezů a leteckých pozorovatelen. Zároveň se tipovaly podzemní objekty vhodné k přestavbě na protiletecký kryt, což byly např. sklepy zrušeného panského pivovaru (pod zámkem), již jmenovaný kryt v ulici Lucemburská vybudovaný namísto nedokončeného tunelu pod Sokolovským náměstím.

Protiletecký kryt

Krátce po válce se zastavily práce na výstavbě protileteckých krytů, některé štoly byly zavezeny, jejich vchody strženy, větší díla však byla zakonzervována. S nástupem „studené války“ se práce obnovily a bylo vybudováno několik desítek objektů.

V současnosti jsou objekty krytů rozprodány, ale nejvýznamnější si Magistrát města Liberce ponechal. Jde o kryty v ul. Lucemburská, Husova a v objektu Liebiegovy vily.

Kryty civilní obrany v obytných domech a na sídlištích

Větší výstavba krytů v obytných domech začala na konci 50. let 20. století. Např. mezi lety 1958 – 61 se postavilo 33 úkrytů, které byly vybaveny vším, co by bylo potřeba, včetně nouzového východu pro případ zničení domu.

Obdobné kryty vznikaly i na všech sídlištích a v 60. a 70. letech 20. století se stavby krytů přenesly také do podniků a škol.

Naposledy se začaly budovat podzemní atomové kryty v nákupních centrech velkých sídlišť, protože se od stavby krytů v domech postupně upustilo. Jednalo se o objekty v obchodních centrech Horizont (sídliště Gagarinova), Luna (sídliště Kunratická), Korint (sídliště Broumovská), Dukla (sídliště Ruprechtice). Poslední kryt byl dokončen na začátku 90. let v areálu firmy Gea LVZ, a.s.