Historie

Hanychovští původně příslušeli až ke kostelu sv. Jana Křtitele v Rochlici, a tak roku 1896 založili chrámový spolek, který usiloval o postavení kostela vlastního. Stavba podle projektu architekta A. Möllera započala roku 1915, ale kvůli hospodářským problémům v 1. sv. válce se protáhla až do roku 1919. Protože byl kostel určen pro německé obyvatelstvo Hanychova, byl zasvěcen sv. Bonifáci, apoštolu Germánů a svatému patronu Německa. Po odsunu Němců v roce 1945, začal kostel chátrat a hrozila mu i demolice. Teprve na přelomu 20. a 21. století se dočkal oprav a dnes je využívaný nejen k bohoslužbám, ale třeba i koncertům.  Stavba má jednoduchý obdélníkový půdorys s věží vysokou 33,8 metru a prostý interiér, jehož hlavní ozdobou je oltář se sochou sv. Bonifáce. 

Okenní vitráže, věžní hodiny a elektronické zvony

Kostel má zrestaurované cenné okenní vitráže. Tyto restaurátorské práce se prováděly v letech 2005-2006 a 2008. Vitráže mají zvenku pancéřová předsklení. Přispěli na ně kromě farníků a občanů, také němečtí přátelé, Českoněmecký fond budoucnosti a Ministerstvo kultury ČR. Na věži kostela jsou zrestaurované věžní hodiny, které řídí radiosignál z Frankfurtu. Věž také disponuje elektronickými zvony, kde je možnost zvonit jedním, dvěma, třemi, čtyřmi zvony a umíráčkem. Jsou nastaveny tak, aby hodiny odbíjely každou čtvrthodinu od 8 ráno do 20 hodin večer. Jako bonbonek je zde ještě 20 melodií zvonkohry. 

Varhany pro krásné koncerty

V roce 2009 získal kostel varhany od spřátelené německé farnosti ze Seifenersdorfu, kde rušili modlitebnu. Varhany vyrobila v roce 1985 německá firma Schuke a mají 6 rejstříků. Díky nim nyní kostel láká na varhanní koncerty po celý rok.

Regenerace a revitalizace kostela

Do kostela se také vrátily zrestaurované sádrové sochy Panny Marie, sv. Antonína, sv. Terezie, sv. Josefa a dřevěné holubičky sv. Ducha. V roce 2013 prodělal kostel rozsáhlé opravy a věž kostela byla upravena jako vyhlídka. Nové moderní vybavení presbytáře, které se následně uskutečnilo v roce 2019, navrh architekt Zdeněk Hůla. Toto vybavení je nadčasové, tvořené kombinací liberecké žuly, skla a dřeva.