Po stopách Liebiegů


Turistický okruh mapuje stopy Liebiegů v Liberci

Jedna z nejvýznamnějších libereckých rodin, která na přelomu 19. a 20. století významně ovlivnila město a jeho tvář, je tématem  libereckého turistického okruhu nazvaného „Po stopách Liebiegů”. INCITY App.

Rodina textilních průmyslníků se zasloužila o rozvoj průmyslu na Liberecku a firma Johann Liebieg & Co. svého času zaměstnávala tisíce zdejších obyvatel. Jejich liberecké textilní fabrika byla největším výrobce látek v celé tehdejší monarchii.

V dnešním Liberci po sobě Liebiegové zanechali stopy především v podobě architektury a architektonických celků. Nový turistický a průvodcovský okruh, který rozšiřuje nabídku města pro návštěvníky, provede zájemce více či méně známými místy v Liberci.

Objekty a místa jsou označena očíslovanými skleněnými tabulkami, z nichž se lidé dozví základní informace ve čtyřech jazycích. K novému průvodcovskému okruhu byla také vydána čtyřjazyčná brožura, která je volně dostupná na městském informačním centru spolu s mapovým podkladem, podle něhož mohou turisté putovat po Liberci.

Trasa návštěvníky zavede na 17 míst. Například do Liebiegova městečka, na původní sídliště Domovina, k vilám rodiny či na Libereckou výšinu.

 

 

Liebiegovo městečko

← Zpět na výpis
vytvořeno:20.11.2014 | upraveno:27.11.2017

Adresa:náměstí Pod BranouLiberec, 460 01GPS:50°45'38.7''N; 15°03'51.3''E[mapa]
Zaměstnanecké sídliště vybudované v bezprostřední blízkosti továrny vznikalo od poloviny 19. století do 20. let 20. století.

Liebiegovo městečko je intaktně dochovaným příkladem plánované tovární výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je především tím, že bylo nenásilně vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku. 

Prvním počinem řešení dělnického ubytování bylo postavení kotážového domu mezi lety 1853–1855 ve Svatoplukově ulici (dnes z větší části demolovaný). V jeho blízkosti došlo od 60. let 19. století k budování sociálního zázemí pro děti tzv. Vincentina, které v roce 1884–1888 doplnil kostel sv. Vincence z Pauly od vídeňských architektů Richarda Jordana a Josefa Schmalzhofera. 

Mezi lety 1906–1908 došlo k postavení čtyř obytných domů a jeslí podle návrhu Ernsta Schäfra ve stylu geometrické secese. Klíčovým tvůrcem a duchovním otcem celkového pojetí sídliště byl Jakob Schmeissner, jehož návrhy realizoval Richard Wojatschek z podnikové stavební kanceláře. Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům (čp. 440/IV) s věžičkou. 

Domy na náměstí kromě bydlení zajišťovaly i občanskou vybavenost. V přízemí domů s podloubím se nacházely obchody, byl zde také hostinec „U města Broumova“. V rámci sídliště byla zřízena i dívčí škola (čp. 455/IV)  a ubytovna (čp. 498/IV ). Svébytnou skupinu domů tvoří tři vily určené pro vysoce postavené zaměstnance -( čp. 446/IV, 445/V (568/IV), 436/IV)  od libereckého architekta Oskara Rösslera z let 1911­–1914 v Klicperově ulici. Sídliště se postupně rozrůstalo až do roku 1929. Za povšimnutí stojí především dveře jednotlivých objektů, které jsou příkladem náročné řezbářské práce.

Filmy, které se v Liebeigově městečku točily

Boží duha
Kráska a netvor 1950
Poslední cyklista
Lekce

Zemský soud

Přílohy

 

Nový průvodcovský okruh „Po stopách Liebiegů“ vznikl za podpory Fondu mikroprojektů Cíl 3 v Euroregionu Nisa.

Průvodce si můžete stáhnout v PDF ZDE.

 

 

logo_ERN_CMYK

logotyp_CZ_PL_symboly_EU_text