< >

Z vrcholku hlavní radniční věže shlíží na město měděný strážce, kterému se říká Roland, korouhevník nebo jen obyčejně rytíř. Ve výšce 61 metrů věž nejen důstojně zakončuje, ale hlavně symbolizuje ochranu městských práv a privilegií.

Radnice je symbol města, a tak není divu, že se v ní zrcadlily i historické události. Na špici věže se roku 1891 nejprve vyhoupl rytíř a vydržel tam až do roku 1952, kdy ho nahradila povinná pěticípá hvězda. Ta byla sejmuta 11. prosince 1989 a v příštím roce se na vrcholku věže usadil český lev, který tu kraloval až do roku 2005, kdy se věž dočkala zpátky svého ochránce – rytíře (tedy, abychom byli přesní, tentokrát to byla kopie Rolanda původního).

Vítr se na vrcholku věže točil kolem různých prvků, jak už víme, ale kam ty dějinami vypovězené vlastně zavál? V tomhle směru je odpověď lehká. Historie patří zkrátka do muzea, a tak právě tady – v expozici Libereckých fragmentů v Severočeském muzeu – najdeme nejen originálního rytíře, ale také socialistickou hvězdu. No a český lev na radnici zůstal, jen se posunul o hezkých pár metrů níž a vy ho tak můžete vidět hned u paty hlavního schodiště, kde mu přes „uličku“ dělá souseda kopie ohňového zvonu ze staré radnice.

Vzít míry takovému kolosu rozhodně není hračka, štafle jsou tu opravdu zapotřebí. Náš rytíř má statná ramena (150 cm), vypracované bicepsy (63 cm), útlý pas (100 cm), boky tak akorát (120 cm) a silná stehna (61 cm). Ani výškou (2,2 m) a váhou (něco málo nad 100 kg) se nedá zahanbit. Obléknout ho, je také náročná práce, vždyť je složen ze 129 dílů, které k sobě restauratéři nýtovali, pájeli a šroubovali. Největším kusem je kyrys (hrudní brnění), špičatá bota je poskládána z 12 plechů a suknici tvoří asi 7000 kroužků.

Roland to na špici věže opravdu nemá jednoduché, hlavním nepřítelem jsou časy a počasí. Kostru má z nerezové oceli, aby se ubránil korozi v místech, která se s jeho měděným povrchem dotýkají. V jedné ruce drží korouhev s pozlacenou špicí a letopočtem 1892 (což mělo být datum dokončení stavby radnice, které se však ještě o rok protáhlo). Korouhev slouží jako hromosvod a působením větru se otáčí. Pohyblivý je i meč, který svírá rytíř v druhé ruce. Musíme přiznat, že se kovotepecké dílně Monstranz z Maškova u Turnova i uměleckému kováři Janovi Nikendeymu z Jablonce prostě povedl!