< >

Liberecký zámek byl vybudován v renesančním slohu, stavba byla dokončena v roce 1587. V zámku se dochovala vzácná renesanční kaple z počátku 17. století. Běžně je zámecký komplex bohužel nepřístupný, a tak můžete obdivovat pouze jeho zajímavý exteriér v samém srdci města.

Bratři Kryštof a Melchior z Redernu nechali v letech 1583-1587 zbudovat šlechtické sídlo, které podtrhovalo jejich stále důležitější postavení v habsburské monarchii. Předpokládá se, že stavitelem byl Marcus Spazio z Lanza působící ve Zhořelci, který postavil také původní libereckou radnici a stál i za přestavbou frýdlantského hradu na renesanční zámek. Také zámek liberecký měl pozdně renesanční podobu, dvě podlaží, sedlovou střechu a pozemek obehnaný zdí, která měla v rozích bašty oválného půdorysu.

Po smrti obou bratrů se stala správkyní majetku Kateřina z Redernu, rozená Šliková, která nechala v letech 1604-1606 přistavět na zámeckém nároží kapli. Stavitelem byl pravděpodobně Jan Arkon ze Žitavy. Vnitřní vybavení se dochovalo téměř v původní podobě. Nejcennější je sedmimetrový oltář, větší část jižní stěny pak zabírá panská oratoř, na východě je varhanní kruchta a na severní straně stojí kazatelna.  Poměrně malý vnitřní prostor není zakončen klenbou, ale kazetovým stropem se 42 poli ornamentálních motivů. Honosný dojem interiéru kaple navozuje vynikající řemeslná úroveň, bohaté vyřezávání i malování se zlacením. Zvenčí je kaple vcelku prostá, zakončená věžičkou s lucernou. Ve stejné době jako kaple, vyrostla na severním nároží zámku věž, kterou zakončovala větrná korouhvička s letopočtem 1604. Je jedinou ze zámeckých věží, která se zachovala dodnes.

Roku 1609 navázalo na kapli kolmé křídlo postavené pro Kateřininu sestru Mikulášku Nosticovou, rozenou Šlikovou. Dvoupodlažní stavba s jednoduchými arkádami dotvořila vnitřní zámecký prostor, ze kterého se později stalo v podstatě čestné nádvoří. Z tohoto křídla vedl vstup na varhanní kruchtu v kapli.

Roku 1615 zachvátil zámek požár, který sice ušetřil kapli, ale zato Redernské křídlo vypálil až po klenbu sklepů. Měšťané přičítali oheň bezbožnému chování hraběnky, která přenesla sošku Panny Marie z hejnického kostela do Liberce, a to i s obětními svíčkami, které nechala přetavit pro své stolní potřeby. Přestavba vyhořelého zámku byla svěřena staviteli Janu Arkonovi a ten přitom tehdy zvedl budovu o jedno podlaží.

Další zámecké křídlo vzniklo až za Kristiána Filipa Clam-Gallase v letech 1773-1776 díky staviteli Johannu Josefovi Kunzemu. Dvoupodlažní budova v klasicistním vzhledu vyrostla vedle Nosticovského křídla a říkalo se jí Nový, Letní nebo také Zahradní zámek. Ve druhé polovině 19. století získal zámek čtyřbokou věž, která svázala Nový zámek s Nosticovským křídlem a svou mohutností vytvořila novou dominantu celého areálu.

Během staletí prodělal zámek četné přestavby, které pozměnily jeho původní podobu. Ztratil například své ohrazení (zůstala z něj pouze severní bašta u kaple) a úpravy okolí snížily terén o celé patro, čímž se původní hlavní vstup do zámku ocitl až ve druhém nadzemním podlaží a byl uzavřen. Také velkorysý zámecký park o výměře více než 4 hektary byl postupně ze všech stran oklešťován, až z nej zůstal zachován pouze nepatrný zbytek.

Už od poloviny 19. století nesloužil zámek svému původnímu účelu, postupně tu byl umístěn okresní soud, ubytovna zámecké správy, ředitelství Státních lesů a statků nebo třeba vysoká škola. Zlaté časy nastaly zámku v době, kdy se v něm firma Skloexport stvořila unikátní vzorkovnu českého skla, která neměla na světě obdoby. Podle ní se pak zámku přezdívalo „skleněný“. Zatímco některé jiné hrady a zámky dobyli nepřátelé, náš symbolicky padl nedlouho po zazvonění revolučních klíčů. Skloexport skončil, vzorkovna zmizela a zámek se propadl do zapomnění. V současné době patří komplex soukromé firmě a tradičně ožívá pouze při konání mezinárodního festivalu animovaných filmů ANIFILM, který zde má své festivalové centrum.