Dějiny současné stavby na vrcholu hory se začaly psát roku 1966 – tři roky poté, co první ještědský hotel vyhořel. Zadání architektonické soutěže původně požadovalo budovy dvě „televizní věž a restauraci s hotýlkem“, proto je úsměvné, že z ní vyšel vítězně právě architekt Karel Hubáček (firma SIAL Liberec), který návrhem jediné stavby vlastně podmínky porušil. Jeho projekt ovšem dotvářel siluetu hory naprosto jedinečným způsobem, který byl jednomyslně schválen.
Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, dr. h. c. však není jediným, kdo se zasloužil o toto nevšední dílo. Statikou se zabýval Ing. Zdeněk Patrman a interiérem stavby Otakar Binar, akad. arch., který v hojné míře využíval sklo, jako připomínku tradiční suroviny tohoto kraje.
Základní kámen byl slavnostně položen 30. 7. 1966, stavbu prováděly liberecké Pozemní stavby (stavbyvedoucí Oto Friml, po něm Jaroslav Zapadlík). Neobvyklá stavba si žádala také neobvyklé stavební postupy, některé z nich byly v praxi vyzkoušeny vůbec poprvé. Kvůli umístění antén uvnitř budovy, bylo nutné vyvinout speciální laminátový plášť, několik metrů dlouhé umělohmotné tyče byla ochotna vyrobit jen továrna na rybářské pruty (a kvůli tomu ještě musela prorazit díru do fabriky, která byla příliš malá) atd.
Odvážný projekt zaujal nejen místní architekty, ale své obdivovatele z řad profesionálů si našel i v cizině, a tak byl roku 1969 po zásluze oceněn vysoce prestižní Perretovou cenou. Předání ocenění v Buenos Aires se však autor návrhu z politických důvodů nemohl zúčastnit.
Moderní dominanta Ještědu byla slavnostně otevřena 21. 9. 1973. Od paty až po špici antény měří úctyhodných 94 metrů, její podivný tvar je odborně označován jako „rotační hyperboloid“ a byl vybrán s ohledem na skutečně extrémní povětrnostní podmínky. V nejnižších dvou podlažích je strojovna, technické vybavení a provozní místnost. Nad nimi je vyhlídková terasa, bufet, restaurace s kavárnou a hotel. Horní část užívá spojovací technika a špici pak tvoří trubkový nástavec, na jehož vrcholu je umístěna 17 metrů vysoká anténa.
Dramatické chvíle nastaly po dokončení, kdy se vlivem silného větru stavba rozkmitala a hrozila destrukce věže. Svízelnou situaci vyřešili konstruktéři dodatečným umístěním 600 kg vážícího závaží a tlumiči kmitů. S takovým nákladem se věru už jen těžko poskakuje, a tak Ještěd bez úhony přečkal do dnešních dní.
Budova hotelu Ještěd je unikátním symbolem nejen Liberce, ale dokonce celého Libereckého kraje. Ať jste kdekoli ve městě, sleduje vás doslova na každém kroku a svým charakteristickým tvarem je nezaměnitelná i ze značné vzdálenosti. Není proto divu, že řada firem ve městě má logo, jehož součástí je ladná ještědská křivka – počínaje Magistrátem města Liberec a Libereckým krajem konče.
V roce 2013 oslavil Horský hotel Ještěd teprve 40 let své existence (1973), avšak navzdory svému mládí již dokázal tento náruživý sběratel shromáždit řadu ocenění a právem udělených titulů: národní kulturní památka ČR, stavba 20. století, mezinárodní Perretova cena za architekturu a nyní se dokonce pokouší o zápis mezi „elitu“ – památky UNESCO.
Liberečané si samozřejmě své dominanty náležitě považují. Svou přízeň demonstrovali například uspořádáním veřejné sbírky, jejímž cílem bylo shromáždění finančních prostředků na trvalé noční nasvícení stavby. Díky zájmu obyčejných lidí, institucí, školských zařízení, firem, ale i obcí v okolí byla sbírkou získána potřebná částka 750 000 Kč a ode dne 5. 9. 2001 tak září ještědská silueta do noci jako prazvláštní vesmírná loď nehybně zavěšená uprostřed oblohy nad světly stotisícové metropole hluboko pod sebou.
Ačkoli je Liberec spojen s mnoha přízvisky – město rododendronů, město sportu atd. – i nadále bývá nejčastěji označován jednoduchým avšak výstižným pojmem: „město pod Ještědem“
