Ohňový hrad

Krematorium vyrostlo na perštýnském kopci v letech 1915-1917 podle návrhu architekta Rudolfa Bitzana, který svůj projekt pojmenoval poněkud bájně Feuerburg čili Ohňový hrad. Architektura stavby je monumentální a symbolická. Autor měl zřejmě v úmyslu odlišit budovu pro žehy od staveb kostelů, a navrhl proto Ohňový hrad jako prostor připomínající antické chrámy. S tím také ladila střízlivá, přitom ovšem velmi symbolická výzdoba. 

Síň ohně

Mohutné schodiště před vstupem střeží mýtické figury strážců se štíty – dílo profesora Aloise Riebera – na štítech jsou kruhy se zvířecími symboly sovy, hada, lva, a orla, představujícími spánek, znovuzrození, statečnost a sílu. Ve vnitřní výzdobě dominovala mozaika znázorňující muže a bájného ptáka Fénixe, vstávajícího z popela – symbol nesmrtelnosti a vzkříšení.

Krematorium, které nesmělo zpopelňovat

Cesta k vybudování krematoria byla ale dlouhá a strastiplná. Jeho stavbu usilovně prosazoval spolek přátel žehu „Die Flamme“ už v době, kdy tehdejší zákony Rakouska-Uherska takový způsob pohřbívání nedovolovaly. Spor tak nakonec skončil až u soudu, který šalamounsky rozhodl, že se krematorium postavit může, ovšem zpopelňovat se v něm nesmí. A tak se také stalo. Základní kámen byl položen v květnu 1915, stavba byla dokončena v červenci 1917 a slavnostně otevřena v srpnu téhož roku. Zesnulí se ovšem až do vzniku samostatného Československa i nadále vozili ke kremaci do sousední německé Žitavy. 

První žeh na území republiky

Provoz krematoria bylo možné zahájit teprve po zhroucení monarchie. První žeh se zde uskutečnil 31. října 1918 a jednalo se o úplně první pohřeb tohoto typu na území nynější České republiky. Konečně se tedy mohlo naplnit poslání budovy, tak výstižně a pietně vepsané na fasádu krematoria: "Čistý, jasný, prabožský ohni, vezmi ve svou náruč zemdlené tělo."

Urnový háj

Liberecké krematorium patří k nejvýstavnějším v naší zemi a také urnový háj byl pojat jako pohřební místo zcela nové filosofie, které svým vzdušným prostorem a nízkou zelení symbolizovalo křehkost života a sílu přírody.