Krematorium vyrostlo na perštýnském kopci v letech 1915-1917 podle návrhu architekta Rudolfa Bitzana, který svůj projekt pojmenoval poněkud bájně Feuerburg čili Ohňový hrad.

Architektura stavby je monumentální a symbolická. Autor měl zřejmě v úmyslu odlišit budovu pro žehy od staveb kostelů, a navrhl proto Ohňový hrad jako prostor připomínající antické chrámy. S tím také ladila střízlivá, přitom ovšem velmi symbolická výzdoba. 

Cesta k vybudování krematoria byla ale dlouhá a strastiplná. Jeho stavbu usilovně prosazoval spolek přátel žehu „Die Flamme“ už v době, kdy tehdejší zákony Rakouska-Uherska takový způsob pohřbívání nedovolovaly. Spor tak nakonec skončil až u soudu, který šalamounsky rozhodl, že se krematorium postavit může, ovšem zpopelňovat se v něm nesmí. A tak se také stalo.

Základní kámen byl položen v květnu 1915, stavba byla dokončena v červenci 1917 a slavnostně otevřena v srpnu téhož roku. Zesnulí se ovšem až do vzniku samostatného Československa i nadále vozili ke kremaci do sousední německé Žitavy.

Provoz krematoria bylo možné zahájit teprve po zhroucení monarchie. První žeh se zde uskutečnil 31. října 1918 a jednalo se o úplně první pohřeb tohoto typu na území nynější České republiky. 

Liberecké krematorium patří k nejvýstavnějším v naší zemi a také urnový háj byl pojat jako pohřební místo zcela nové filosofie, které svým vzdušným prostorem a nízkou zelení symbolizovalo křehkost života a sílu přírody.