Král komiků Vlasta Burian


Vlasta Burian, Král komiků, divadelní herec i ředitel, filmový herec éry němého i zvukového filmu, režisér, mecenáš, velký sportovec, milovník koní, podnikatel, mim, geniální imitátor, který se díky své houževnatosti na skutečnou hvězdu českého filmu, divadla i rozhlasu.

Život Vlasty Buriana byl plný zvratů, od hvězdy stříbrného plátna k melancholii a maniodepresím, až po pád na samé dno po druhé světové válce, věznění a dožívání v nuzných podmínkách.

burian2

Fotografie: Centrum Vlasty Buriana

Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, se narodil 9. dubna 1891 libereckému krejčímu, vlastenci a divadelnímu ochotníkovi Antonínu Burianovi a o jeho pět let starší manželce Marii Burianové (roz. Škaloudové). V Liberci prožil prvních deset let svého života, než se rodina v květnu 1901 přestěhovala do pražského Žižkova. Měl starší nevlastní sestru Marii, jíž měla maminka z prvního manželství.  Tatínek pracoval jako úředník a Vlastíka pravidelně brával do divadla. Vlasta se vyučil příručím na obchodní škole. Miloval sport, fotbal, hokej, tenis i cyklistiku. V letech 1914 – 1920 aktivně hrál za A. C. Sparta Praha jako prvoligový fotbalový brankář.

První představení se odehrávala u jeho přátel, vůbec první vystoupení před diváky se konalo kolem roku 1909 v jednom fotbalovém klubu.

Z poměru s tanečnicí Anči Pírkovou se mu 8. dubna 1912 narodila jeho jediná dcera Emilka. Do jejích osmi let ji vychovávali Burianovi rodiče. Roku 1919 se oženil s Františkou Červenkovou, jež mu byla celoživotní velikou oporou. Nina se svého vlastního dítěte nedočkala, po prodělaném potratu již děti mít nemohla, a tak s láskou vychovávala s manželem Emilku.  

Ještě před 1. světovou válkou si jej všiml Karel Hašler. Vlasta tak začal vystupovat ve slavných pražských kabaretech Rokoko, Červená sedma a Montmartre. Veliké popularity se Burianovi dostalo za první republiky. Vystupovat začal nejdříve ve vedlejších rolích velkých divadel Na Vinohradech a v Národním divadle. Prvním Burianovým filmem se r. 1923 stal snímek Tu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku.
burian11

Fotografie: Centrum Vlasty Buriana

Roku 1925 založil Divadlo Vlasty Buriana. O pět let později si zahrál ve svém prvním zvukovém snímku C. a k. polní maršálek, který odstartoval jeho hvězdnou kariéru. Tento film byl teprve třetím zvukovým filmem v Československu a první zvukovou veselohrou. Roku 1930 se Burianovo divadlo přestěhovalo do dnešního Divadla komedie. Burian pokračoval v divadelní tvorbě i během války, a účinkoval také ve filmových komediích, jako např. U pokladny stál a Baron Prášil a mnoha dalších.  Naopak za celou dobu německého útlaku nepřijal ani jednu roli v německém filmu. Vymlouval se na neznalost německého jazyka, který ale velice dobře ovládal. V prosinci 1941 byl Němci donucen hrát v rozhlasové skeči „Hvězdy nad Baltimore“, kde ztvárnil roli opilého Jana Masaryka. Účinkování v něm se bránil zuby nehty, nakonec v něm ale na příkaz německých úředníků hrát musel. Svědci, kteří skeč v rozhlase slyšeli, se divili, že Vlasta Burian nebyl nacisty za toto ztvárnění nařčen ze sabotáže, hroznější výkon do té doby prý neslyšeli.

Divadlo Vlasty Buriana nejprve v září r. 1944 uzavřeli Němci, po konci druhé světové války byl zatčen, souzen celkem třikrát a nakonec i uvězněn.

Na intervenci Jana Masaryka byl stíhán na svobodě. Ač se zdálo, že by mohl být osvobozen, po negativním ohlasu v tisku se spustila doslova štvanice. Postavili se proti němu i někteří jeho zaměstnanci, které v době druhé světové války držel nad vodou a poskytoval jim azyl. Požadovali pro něj trest za kolaboraci. Na základě vykonstruovaných obvinění, kdy bylo svědectví vynuceno pod pohrůžkou trestu smrti, byl Vlasta Burian odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. Pět let nesměl hrát, jeho majetek propadl státu, divadlo bylo znárodněno, stejně tak i jeho vila v Dejvicích. V té byla zřízena školka. Traduje se, že když šel Burian navštívit děti do školky, tak nepřišel nikdy s prázdnou.

Po propuštění se živil tvrdou manuální prací. Byl vážným v severočeských dolech. Hrát mu bylo odepřeno, což je pro komika takového formátu nejhorší možný trest. Shodou okolností se r. 1948 dostal do hor, v Krkonoších si léčil bolavou duši. Spekulovalo se, že jej na Hříběcí chatu měl dostat budoucí prezident Antonín Zápotocký. Věrohodnější je ale verze, že se do Krkonoš dostal, neboť se lidový správce chaty, Josef Mrázek, znal s bratrem Burianovy ženy. Vlasta tu pracoval jako poslíček, jezdil autem pro rekreanty ROH, vozil kufry, v kuchyni škrábal brambory a nebo pásl krávy. Začal tu ilegálně hrát.

K hraní se jedna z největších hvězd černobílého filmu mohla vrátit až v roce 1950. Po zkušebním představení v divadle v Kladně začal účinkovat v Karlínském divadle. Od svého vyhození v roce 1953 začal vystupovat na různých estrádách, které mu zničily zdraví – měl problémy se žílami a velmi mu otékaly nohy, proto musel při představeních sedět. Malým světýlkem na konci tunelu se stala role rádce Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král. Vůbec poslední filmovou roli ztvárnil r. 1956 ve snímku Martina Friče Zaostřit, prosím!

Své poslední představení odehrál s těžkým zápalem plic. Zemřel 31. ledna roku 1962 na plicní embolii, doma, v blízkosti své milované Niny ve věku nedožitých 71 let. Nina zemřela o tři měsíce a jeden den později, podle pamětníků na manželově hrobě.

burian3Fotografie: www.prazdnedomy.cz

Burian byl se svou ženou pochován na Vinohradském hřbitově, r. 2002 byly jejich ostatky přeneseny na Vyšehrad. Busta umístěná na jeho náhrobku, vyrobená dle té liberecké, byla zcizena. V roce 2007 byla na hrob umístěna plastika znázorňující dvě ruce s názvem Ruce komika od ak. sochaře Tomáše Vejdovského.

Rehabilitace se český herec dočkal až roku 1994. Lví podíl na tom měl divadelní historik PhDr. Vladimír Just, spisovatel Ondřej Suchý, Burianova dcera Emilka i vyšetřující soudce z doby Burianova procesu JUDr. Miroslav Vlk.

Režim si z Buriana udělal obětního beránka, buržousta, kterým nikdy nebyl. Pocházel z chudých poměrů, na svou vilu i vše ostatní si musel vydělat sám. Žil v luxusu, bral závratné honoráře, co na tom, že jeho představení v divadle byla neustále vyprodána a trhala rekordy v návštěvnosti. Vyčníval a to se režimu nelíbilo.

U Divadla Komedie byla po Burianovi pojmenována pasáž a ve foyeru odhalena busta. V roce 2000 došlo k odhalení pamětní desky na stadionu pražské A. C. Sparty, kde Burian několik let profesionálně chytal v bráně. V říjnu  r. 2000 byla v muzeu voskových figurín v Praze odhalena jeho figurína v převleku C. a k. polního maršálka. Pamětní deska nechybí ani na Burianově vile v Dejvicích.

vila_burianFotografie: www.prazdedomy.cz

Památku na slavného rodáka naleznete i v Liberci poblíž bývalého rodného domu v Lucemburské ulici, který dnes již nestojí, se nachází Centrum Vlasty Buriana, kde je mu věnována expozice, kterou provozuje o.p.s. Společnost Vlasty Buriana. V Rochlici po něm byla v 90. letech pojmenována ulice -  Burianova. Objevit tu můžete 2 busty, jednu v Malém divadle od sochaře Otakara Švece. Vzácně se dochovala i fotografie z doby pózování. Druhou bustu byste našli v budově liberecké radnice.
burian4Fotografie: Centrum Vlasty Buriana

Zdroj:     
Centrum Vlasty Buriana

Web Vlasty Buriana
www.wikipedia.org
www.wikiwand.com
www.iDnes.cz/Vlasta Burian v Krkonoších pásl krávy a léčil bolavou duši, autor: Petr Broulík, 17.7.2011
Ondřej Suchý – Vlasta Burian na cestě do 21. stolet
www.televizeseznam.cz – Poválečný hon na Vlastu Buriana