Jedna z nejvýznamnějších libereckých rodin, která na přelomu 19. a 20. století významně ovlivnila město a jeho tvář, je tématem libereckého turistického okruhu nazvaného „Po stopách Liebiegů”.
Rodina textilních průmyslníků se zasloužila o rozvoj průmyslu na Liberecku a firma Johann Liebieg & Co. svého času zaměstnávala tisíce zdejších obyvatel. Jejich liberecké textilní fabrika byla největším výrobce látek v celé tehdejší monarchii.
V dnešním Liberci po sobě Liebiegové zanechali stopy především v podobě architektury a architektonických celků. Nový turistický a průvodcovský okruh, který rozšiřuje nabídku města pro návštěvníky, provede zájemce více či méně známými místy v Liberci.
Objekty a místa jsou označena očíslovanými skleněnými tabulkami, z nichž se lidé dozví základní informace ve čtyřech jazycích. K novému průvodcovskému okruhu byla také vydána čtyřjazyčná brožura, která je volně dostupná na městském informačním centru spolu s mapovým podkladem, podle něhož mohou turisté putovat po Liberci.
Trasa návštěvníky zavede na 17 míst. Například do Liebiegova městečka, na původní sídliště Domovina, k vilám rodiny či na Libereckou výšinu.
Liebiegovo městečko je nejvýraznější ukázkou secesní výstavby bytových domů v Liberci. Zaměstnanecké sídliště vybudované v bezprostřední blízkosti továrny vznikalo od poloviny 19. století do 20. let 20. století.
Poloha
Adresa:náměstí Pod BranouLiberec, 460 01GPS:50°45'38.7''N; 15°03'51.3''E[mapa]
Textilní baroni – Liebiegové – potřebovali pro své tehdejší impérium spoustu dělníků. A také se o ně postarali. V blízkosti továrny tak od poloviny 19. století do 20. let 20. století vyrostlo zaměstnanecké sídliště poeticky přezdívané Liebiegovo městečko. Kolonii vymezuje vrch Perštýn a Svatoplukova ulice, kde je nejstarší partie, a dále ulice Andělčina, Klicperova, Gollova, Mikulášská, Plátenická, Na Zátočí a náměstí Příbramské a Pod Branou.
Město ve městě
Kolonie byla vlastně jakýmsi „městem ve městě“ a do určité míry i soběstačná. Součástí městečka byla škola, školka, jesle, kostel a hasičská zbrojnice, fungovaly tu i prádelny, hostinec a přízemí domů s loubím tehdy obsadily obchody (dnes už tu nejsou). To vše na jedné straně usnadňovalo život obyvatelům a na straně druhé šlo i o velmi výhodný počin Theodora Liebiega. Zajistil si tak, že jeho zaměstanci u něj peníze nejen vydělali, ale následně je u něj zase také utratili. Sídliště se postupně rozrůstalo až do roku 1929. Za povšimnutí stojí především dveře jednotlivých objektů, které jsou příkladem náročné řezbářské práce. Historický půvab domků vetkaných do kopcovitého terénu okouzluje místní, turisty i filmaře dodnes - schválně se městečkem projděte a určitě nám dáte za pravdu.
Dům Pod Branou
Hlavní dominantou celé čtvrti bylo Theodorovo náměstí - dnešní nám. Pod Branou, které je symbolizováno domem se stejným názvem.
Domovina
Domovina vznikla jako menší sídliště na druhé straně perštýnského kopce v letech 1916–1921. Primárně byla určena pro válečné vysloužilce z 1. sv. války z Liebiegovy továrny.
Vincentinum
Původně budova sloužila jako útulek pro chudé a školou povinné děti, na které dohlížely řádové sestry. Budova je postavena v novorománském slohu. V současné době zde sídlí speciální škola.
Kostel sv. Vincence z Pauly
Neorománský kostel byl vystavěn v letech 1884–1887 podle návrhů vídeň. arch. R. Jordana a J. Schmalzhofera stavitelem F. Schlozem. Kostel nechala postavit Marie Pavlína Liebiegová. Patřil řádu lazaristů, jehož patronem byl právě Vincenc z Pauly. Dnes zde sídlí Adventisté sedmého dne.
Pozoruhodnému rodu textilních baronů Liebiegů je také věnováno toto video, které pro VisitJizerky, VisitLiberec a především pro vás vytvořilo v roce 2022 studio Forward Creatives.