Zatímco se dekadentní umělci snažili svými díly postihnout otázky smrti, utrpení a zmaru, spiritisté se s tématy snažili vyrovnat pomocí víry v nadpřirozeno, víry v posmrtný život, ve věci neuchopitelné a zdaleka přesahující možnosti lidského poznání.

Tento fenomén ovlivnil hned několik generací umělců, začal se šířit Evropou v druhé polovině 19. století, ale své místo si uchoval i po celou první polovinu století 20., protože Evropa byla zatažena hned do dvou světových válek a o smrt a neštěstí nebylo nouze. Svou přízní spiritismu se netajil ani T.G. Masaryk.

Víra v komunikaci se zemřelými našla silnou oporu u obyčejných lidí, zvláště v horských oblastech Krkonoš a v Podkrkonoší se spiritismus natolik prolnul s lidovou religiozitou, že byl jako fenomén zapsán do nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.