Souběžně se svými instalacemi a intervencemi se Jan Stolín dlouhodobě zabývá i vyhraněnými pastelovými kresbami základních geometrických tvarů a otevřených prostorových vztahů. Přitahují jej jednoduché objemy, odkazující ke stavbám, jež často mají uvolněné stěny, náznaky možných spojení lomících se ploch, protichůdné stavy dvojice těles, znázorněných v jejich pevné i proměnlivé podobě. Vedle přesné formy se nachází i jejíkrajně rozvolněná podoba. Stolínova meditace nad jsoucnem postihuje tvar ze všech stran, zbavuje jej gravitace, podává současně jeho vnějšek a vnitřek. V poslední době do monochromie pronikla i barva společně s náznaky tělesnosti, jak ukazují tři chvějící se, přízračné pastely s linií, procházející plochou, ze které se uvolňuje pigment, připomínající škvíru.