Kostru plastiky vysoké 8,5 m tvoří spirálovitá konstrukce z umělé hmoty a kovu. K ní se na několika místech přimykají abstraktní zeleno-zlaté větve, ovšem s realistickými detaily stromoví (praskliny, suky, houby...), odlité ze speciální umělé hmoty. V dolní části skulptury je zabudován reproduktor, který v poledne a o půlnoci hraje píseň skupiny The Plastic People of the Universe autorů Milana Hlavsy a Egona Bondyho „Muchomůrky bílé". V horní části se vznáší věnec polštářů s motivy květin, o kterých autor říká, že symbolizují zároveň nebesa i ohniště, nad nimi pak socha splývá s nekonečnými výšinami.

Rittstein své dílo přirovnává k dýmu stoupajícímu ze země do nebes, jindy o něm hovoří jako o žíle naplněné proudící energií, či jako o divoké biologické substanci nebo spirále DNA, anebo prostě říká, že je to taková velká „kyberkytka". Socha organicky vrůstá do prostoru haly a kombinace jejích biologických a konstruktivních prvků i bohatá mnohovýznamovost navazují sugestivní dialog s účelovou a výrazově strohou, avšak působivou architekturou liberecké knihovny. Obě tak vybočují z tradičního rámce kulturních počinů v této zemi a vnášejí do místa novou, dynamickou kvalitu.

Autor: Lukáš Rittstein
Umístění: interiér Krajské vědecké knihovny, Rumjancevova ul., Liberec
Rok: 2002