Archí­v kategorií: Liberecké domy hovoří


naivni_foto

Naivní divadlo

Patří ke kulturním zařízením, jež proslavila Liberec i za hranicemi naší vlasti. V Moskevské ulici, kde divadlo účinkuje, si roku 1620 koupil bednář Michal Prade domek, nepochybně dřevěný, který později dostal číslo popisné 32-IV. Stejné nese dnešní hlavní budova Naivního divadla. Podobně jako ostatní domy ve středu města byl i tento několikráte přestavován, zejména, když v něm počátkem 19. století byla otevřena hospoda Reichenberg Hof (Liberecký dvůr). Jak zaznamenal kronikář, koupilo ji roku 1863, „několik vážených měšťanů“, nejspíše věřitelů

kavarna_posta

Kavárna Pošta

Ještě v polovině 19. století byly poštovní zásilky dopravovány do Liberce spěšnými poštovními vozy taženými koňmi. Když byl poštovní úřad přeložen blíže k zámku do Zámecké, dnešní Felberovy ulice, přijížděly poštovní vozy na prostranství před zámkem, tam, kde je dnes parčík spořitelny. Na čerstvé zprávy tu netrpělivě čekali hlavně obchodníci, podnikatelé i spekulanti. Aby se jim lépe čekalo, otevřel si v bývalé panské budově čp. 4/V podnikavý pan Cloin restauraci a kavárnu. Pojmenoval ji případným názvem U Pošty. Kromě toho, že

salda_dum2

Šaldův rodný dům

Úsek ulice Sokolské, v níž se rodný dům spisovatele a kritika F. X. Šaldy nachází, byl původně součástí ulice Frýdlantské. Tudy vedla v minulosti stará obchodní cesta z Čech do Lužice. Větší stavební ruch se zde projevuje až v druhé polovině 19. století v souvislosti s rozvojem textilního průmyslu v Liberci. Jednou z prvních staveb zde postavených byl právě dům čp. 354-I barvíře Josefa Trenklera. Plány i provedení zajistil roku 1852 liberecký stavitel Jakub Wörfel. Na straně do ulice má dům dvě podlaží, na opačné straně do údolí Jizerského

cerny_kun

Restaurace Černý kůň

Mezi staroliberecká občerstvovací zařízení bezesporu patří také restaurace Černý kůň čp. 108-I. Má jedinečné umístění na Nerudově náměstí, původně Hrnčířském, jež tvořilo střed celé nové části Liberce zvané Filipovo město, založené v druhé polovině 18. století majitelem panství Kristiálněm Filipem Clam-Gallasem, po němž bylo pojmenováno. Jeho výstavbu vedl panský stavitel Jan Josef Kuntze, rodák z Hrádku nad Nisou, který si zde postavil vlastní dům, později změněný na restaurci Černý kůň. Svému rodinnému domu dal klasicistní podobu.

budova_soudu

Budova soudu

Už v dávných dobách bylo nutno usměrňovat konání libereckých občanů podle dohodnutých pravidel. Nad jejich dodržováním dozírali a případné tresty udělovali městští sudí se svými pomocníky zastupující v této činnosti vrchnost – majitele panství. Svědectví o různých přestupcích, z nichž některé byly potrestány i popravou provinilce, podávají dvě staré knihy uložené v Okresním archívu v Liberci. Je to nejstarší Městská kniha z let 1542 až 1564 a Soudní kniha města Liberec z roku 1585, do níž městský sudí Jiří Schmeidel až

Liebiegův zámeček – rodinné sídlo Theodora Liebiega

Liebiegův zámeček

Koncem 19. století už ovládaly téměř celé Josefininské údolí rozlehlé objekty textilní továrny firmy  Liebiega a spol. Vznikla ovšem ze skromných začátků, z nepatrné barvířské manufaktury hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase, později přádelny pražského bankéře Ballabena, kterou v roce 1828 koupili bratři Johann a Franz Liebiegové, pocházející z Broumova. Tito podnikaví mladíci (bylo jim něco přes 20 let) vybudovali brzy z této přádelny základní, úspěšně se rozvíjející závod. Koncem století zaměstnávala firma Liebieg a spol. už kolem