Archí­v kategorií: Liberecké domy hovoří


solcuv_dum

Šolcův dům

Koncem 18. století byl už Liberec známý jako středisko textilní výroby. Kromě pláteníků, tradičně zpracovávajících len, pracovali zde početní soukeníci, jejichž výrobky zatlačovaly stále více plátenictví do pozadí. Pláteníci měli svůj obchodní a cechovní dům v Široké ulici, barevny v ulici Barvířské, která odtud dostala i své pojmenování. Cechovní dům soukeníků se od roku 1579 nacházel na dnešním Sokolovském náměstí v domě čp. 312/II, kde kdysi bývalo ředitelství Textilu. Své domy si výrobci textilního zboží stavěli pokud možno na

nadrazi CD

Budova nádraží ČD

Význam železničních tratí pro spojení Liberce nejen se světovými trhy, ale i se zdroji surovin, zejména s uhelnými doly, si dobře uvědomovali zejména průmyslníci, v čele s továrníkem Johannem Liebiegem. Z jeho popudu byla vytvořena společnost, v níž byli zastoupeni i známí železniční podnikatelé bratři Kleinové a pražský podnikatel Vojtěch Lanna. O koncesi na vybudování železnice z Pardubic do Liberce podali žádost 19. 12. 1854 na tehdejší ministerstvo obchodu ve Vídni. Již v únoru 1855 dostali zprávu, že ministerstvo s jejich nabídkou souhlasí.

bata_dum

Obchodní dům Baťa

V třicátých letech byly už téměř všechny domy v Pražské ulici přestavěny 
a posunuty za novou regulační čáru, pouze na dolním konci při jejím vyústění do Soukenného náměstí zůstával ještě jeden nárožní dům vystupující a zužující tuto tehdy již poměrně značně frekventovanou ulici. Jednalo se o patrový dům čp. 23-IV, postavený v roce 1857, jehož majitel, český obchodník Jan Mráz, v něm úspěšně provozoval železářství. Dům byl obrácen štítem ukončeným polovalbou do Soukenného náměstí, v roce 1881 bylo k němu přistavěno třípodlažní

kostel_sv_antonina

Kostel sv. Antonína Velikého

K nejstarším pamětníkům historie Liberce patří bezesporu arciděkanský chrám sv. Antonína Velikého na Sokolovském náměstí. Písemná zpráva z roku 1352 v soupisu desátek pražského arcibiskupství o jeho existenci je současně první dosud známou zmínkou o našem městě. Je nepochybné, že se tehdy jednalo o kostel malý, dřevěný, stojící na hřbitově obehnaném zdí. O velikosti Liberce a významu kostela si můžeme učinit představu z toho, že zdejší fara odváděla pouze dva groše církevní daně, zatímco např. Chrastava platila 7 grošů a Hrádek nad

skola_harcov

Harcovská škola

Kdysi samostatné obce Starý Harcov dnes Liberec XV a Nový Harcov, Liberec XIV leží v malebném údolí Harcovského potoka. O Starém Harcovu je první známá písemná zmínka z roku 1522, Nový Harcov je uváděn později, až roku 1682. Katastrální území Starého Harcova má nezvykle velkou rozlohu. Na straně západní zasahuje až do Lidových sadů a k Ruprechticím, na severu zahrnuje část svahů Jizerských hor s dominantou Liberecké výšiny, na východě sousedí s Novým Harcovem. Na jihu k němu patří Aloisina výšina a část Králova háje. Oba Harcovy měly od

plzenka

Plzeňská restaurace

Podobně jako Havlov, nejstarší liberecká osada vzniklá u přechodu přes Harcovský potok, měla i hoření německá osada, kdysi zvaná Rychemberk, s tržištem v místě dnešního Benešova náměstí, svoje vlastní, tehdy běžné občanské vybavení. Patřily k němu v první řadě kovárny, ale i hostince, především ty, jež se nacházely při staré obchodní cestě procházející Libercem z Čech do Lužice a dále na sever. Tato důležitá komunikace přicházela do Liberce dnešní ulicí Na Perštýně, překračovala Harcovský potok, procházela dolení osadou (Havlovem)